Paliativní medicína je nejen o odbornosti, ale zejména o komunikaci, empatii, lidskosti, důvěře a vztazích. Během poskytování péče tak vznikají vztahy mezi nemocnými a pečujícími, mezi pečujícími a zdravotním personálem a zároveň i mezi členy paliativního týmu. Kdo nedokáže tyto vztahy vybudovat a vybalancovat, může být sebelepším odborníkem, ale paliativní péči nikdy nebude poskytovat kvalitně. Já se o budování a balancování vztahů v rámci spolupráce s Mostem k domovu  snažím již od roku 2009 a doufám, že úspěšně. K této spolupráci mě přivedly osobní zkušenosti ze služeb na Záchranné službě z doby, kdy se ještě paliativní péče v České republice neposkytovala. Viděl jsem mnoho nevyléčitelně nemocných lidí, mnohdy trpících, bez pomoci, kteří si nepřáli převoz do nemocnice, ale zároveň neměli k dispozici žádnou zdravotní službu, která by jim byla schopna pomoci v domácím prostředí. Atestaci z paliativní medicíny jsem úspěšně složil v roce 2017.

Lékařka se specializací z vnitřního lékařství a paliativní medicíny, s funkční licencí pro umělou výživu a metabolickou péči, započala lékařskou praxi v roce 2003 ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, působila na onkologii ve FN Bulovka, stála u zrodu dvou domácích hospiců jako garant a vedoucí lékař v Plzni a Karlových Varech, čtyři roky působila jako lékař paliatr v domácím hospicu v Kladně, poté od r. 2020 po čtyři roky jako garant a primářka následné péče se zaměřením na rehabilitaci a výživu ve VDH MED Project.

Nyní pracuje od roku 2014 jako paliativní lékař pro domácí hospicovou péči Mostu k Domovu, od roku 2018 jako praktický lékař v Podolské ordinaci a od roku 2023 jako paliativní lékař pro hospic Dobrého Pastýře v Čerčanech, kde je i vedoucím lékařem nově vzniklé ambulance paliativní medicíny. Práci internisty vykonává od září r. 2022 v Nemocnici Agel Říčany v LSPP a Ústavní pohotovostní službě na JIP, Interním oddělení a interní příjmové ambulanci. Od r. 2022 působí i jako externí lektor pro Institut zdravotních a sociálních věd v Praze.

Vystudovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor všeobecné lékařství, kde také obhájila titul Ph.D. ve studijním oboru Molekulární a buněčná biologie, genetika a virologie. Podklady k disertační práci sbírala v National Institutes of Health (NIH) v Bethesdě, USA. V roce 2018 byla oceněna Řádem Elišky Přemyslovny za práci a péči v paliativní medicíně.

Když jsem se před několika lety prvně setkala na onkologickém oddělení s paliativní péčí, byl to pro mě přesně ten moment, kdy jsem si řekla, že tady jsem správně. Tady to má smysl. Kdy jindy, než na sklonu života nevyléčitelně nemocným pacientům, lze dopřát pocit náklonnosti, důležitosti a hlavně lidskosti. Dnes mohu být součástí multidisciplinárního týmu Mostu k domovu, kde tuto péči s láskou poskytujeme v domácím prostředí pacientů.

Moje vlastní zkušenost s mobilním hospicem, kdy jsme mohli být do poslední chvíle s maminkou, mě přivedla k Mostu k domovu. Je to práce, kterou miluju, která mě naplňuje, obohacuje. Každý den chodím domů s pocitem, že to, co dělám, má smysl. Je mi ctí, byť na krátkou chvíli, být součástí,  parťákem těch krásných pečujících rodin.

Jmenuji se Lucie Kostková a jsem zdravotní sestra, která se celoživotně vzdělává. A proč paliativní medicína? Poslání, láska, pokora a vděk za chvíle strávené s každým, kdo má ke mně důvěru.

​​Zajistit pacientům důstojný odchod mezi jejich nejbližšími mi dává smysl.

Paliativní zdravotní péče je krásná práce, což veřejnost často nedokáže pochopit, protože za tím vidí jen smrt. Tak to ale není, naše práce je nelehká, ale zároveň krásná a nesmírně smysluplná. Pro umírající i jejich blízké jsme v nejtěžších chvílích jejich života obrovskou oporou, vrbou i pomyslným andělem...‍

Pomáhám těm, kteří pečují o umírající, a tato práce mne naplňuje, má totiž smysl.

V domácí hospicové péči pracuji již 10 let, čtvrtým rokem na pozici vrchní sestry.
A co mě vedlo k tomu být hospicovou sestrou? Chtěla bych dopřát nemocným se vrátit domů, aby mohli být se s svými nejbližšími, zažívat svůj čas pohromadě a vážit si plnými doušky každé společné chvíle, to je pro ně velmi důležité. Když vidíme i v těchto chvílích radost v jejich očích, je to pro nás známkou toho, že děláme dobře. My se jim potom snažíme zajistit to, aby se mohli cítit doma bezpečně, řešíme přicházející příznaky jejich onemocnění, navštěvujeme je a rodiny se mají i kam 24 hodin dovolat a vědí, že na doprovázení nejsou samy.
V průběhu let se vzděláváme, aby naše péče byla v co nejlepší kvalitě. Jsem ráda, že se o paliativní péči čím dál tím více mluví a dostává se do podvědomí všech, tím je možné pomoci více lidem a naše práce mi dává smysl.

Jsem zdravotní sestra a už 10 let pracuji v domácí a hospicové péči Most k domovu. Svou práci dělám srdcem. Každý den mi přináší nové výzvy, příběhy i okamžiky, které mi ukazují, jak vzácný je život. Není to jen povolání, je to poslání, které mě naplňuje a dává mi smysl.Baví mě vědomí, že mohu být oporou, že dokážu pomoct nejen odborně, ale i lidsky. Úsměv pacienta, slovo díků nebo prostý pohled plný vděčnosti – to jsou chvíle, které mě utvrzují, že jsem si zvolila tu správnou cestu.

Jsem zdravotní sestra se zájmem o klienty a jejich rodinné příslušníky, dříve jsem pracovala v Alzheimer centru jako staniční sestra a ještě předtím v klasické domácí péči. Mám jednu dceru, která mě nabíjí energii, je to mé štěstí. Mám ráda literaturu a svět sci fi a fantasy. Je to cesta úniku od složité reality. Baví mě rozmanitost práce s lidmi, dva lidé nejsou stejní a ke každému z nich se musí přistupovat jinak, i když mají stejnou nemoc. Naplňuje mě pomáhat lidem a vidět za sebou odvedenou práci, vývoj stavu klienta k lepšímu (při rehabilitaci pokroky v chůzi, zhojení defektu…) či odchod klienta v poklidu v domácím prostředí.‍

Jmenuji se Jitka, jsem terénní hospicová sestřička. U Mostu k domovu jsem našla svojí vysněnou práci, která je propojením odborné péče zdravotní sestry s psychologickou podporou pacientů a jejich rodin v nejtěžších chvílích života. Paliativní péče mě zcela naplňuje a osobně mě motivuje k principu žití TADY a TEĎ.

Když jsem přišla do Mostu k domovu, práce terénní sestry mě hned zaujala.Práce s lidmi v jejich domácím prostředí je mnohem více naplňující, protože přestávají být pacienty, ale člověk je vnímá mnohem blíž. Díky nim mě baví být sestřičkou.‍

Jsem absolventka SZŠ, pocházím z Moravy, zkoušku z maturity jsem úspěšně dokončila v roce 1984 a od této doby se věnuji své profesi. Nejdříve jsem pracovala na chirurgickém oddělení, po mateřské dovolené jsem pracovala v domově důchodců, nejdříve na Moravě a po přestěhování do Prahy jsem nastoupila do DD v Dejvicích. Nějak mě ale osud nasměroval do domácí péče, kde pracuji doposud. Tato práce mě velmi baví,  práce je rozmanitá a různorodá, navíc se jedná o práci v terénu, která se mi moc líbí. Mám spoustu pacientů, se kterými máme užší vztahy, dá se říct, že někdy až rodinné. Pacienti se na mě kolikrát obracejí i se svými osobními starostmi, se kterými se jim snažím pomoci. O to je ale horší, když někdo, s kým navážete bližší vztah, tak tento svět opustí. Snažím se, aby mě to citově nezasáhlo, ale někdy to jde opravdu těžko. Po již 12 ti letech praxe v této práci musím říct, že pacienti jsou velmi vděční za to, co pro ně děláme, jak jim pomáháme a jak se o ně staráme. Ve svém volném čase se věnuji své zahradě, zvířátkům, kterých mám doma docela dost,  a tím, že jsem celý život sportovala, tak se snažím i v tomto věku stále něco dělat, proto si velmi ráda zahraji tenis. 

Závěr života je křehkou a složitou fází, která je často přehlížena a vytěsňována. Přitom právě tato fáze našich životů zaslouží hodně péče a pozornosti. V Mostu k domovu pracuji léta. Umožnil mi velký profesní i osobnostní růst a naučil mě, jak pacientům a jejich blízkým pomoci s kouskem jejich cesty. Mám jistotu, že když pacienty a jejich blízké předávám svým kolegům, dostane se jim té nejlepší péče, bez ohledu na jejich profesi, věk a osobnost. To není samozřejmost,  a právě proto je moje práce tak krásná.

V pomáhající profesi pracuji již mnoho let. Most k Domovu jsem si vybrala proto, že vidím smysl v tom, aby lidé strávili poslední chvíle svého života ve svém domově. Aby mohli vidět své obrazy, slyšet tikat hodiny, sednout si do oblíbeného křesla a vypít kávu z hrnečku. Mít možnost výhledu z okna na SVOU zahradu. Být obklopeni svými blízkými, sousedy, zvířecími mazlíčky. Je mi ctí a radostí být součástí našeho týmu, který k přání našich klientů velkou mírou přispívá.

S tématem smrti jsem se setkávala často v minulém zaměstnání, kde jsem poprvé zblízka měla možnost vidět práci mobilního hospice. Tato služba mě velmi oslovila, líbí se mi principy paliativní péče - úleva od bolesti, zlepšení kvality života a podpora nejen pacienta, ale i jeho rodiny. Proto jsem velmi ráda za tuto práci a kvalitní tým. Společně můžeme lidem umožnit odcházet důstojně, s blízkou rodinou a tak, jak si přejí.‍

Duchovní a nemocniční kaplan, od roku 2024 ustanovený ke službě pro domácí hospic Most k domovu, kde již před mnoha lety v duchovní péči působil. Sloužil také několik let na LDN v Domově sv. Karla Boromejského, další praxe vykonával v Ústřední vojenské nemocnici a ve Fakultní nemocnici Bulovka. Má ženu a 3 děti, rád vaří a chodí po vysokých horách. Je kaplanem charitativního Řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Nerad nosí boty, vypisuje výkazy a dělá věci, které nedávají smysl. To je i důvod, proč se celoživotně angažuje v paliativě, protože život i smrt každého jsou součástí toho nejkrásnějšího příběhu – našeho života samotného.

Žiji v Praze se svým manželem a vychovala jsem dva skvělé syny. Celý svůj život jsem zasvětila práci na poště, od práce na přepážce až po kancelářskou práci.  Práce na přepážce  mě naplňovala a velice bavila. Komunikace s klienty, řešit jejich problémy, poradit v různých situacích…
Bohužel po dlouhých 36 letech jsem byla propuštěna a nastalo rozhodování co bude dál.
S myšlenkou vydat se směrem k sociálním službám jsem si pohrávala již delší dobu. Velice ráda naslouchám a zajímají mě osudy lidí.
Při hledání zaměstnání jsem narazila na inzerát společnosti Most k domovu na pozici terénní pečovatelky. Neváhala jsem ani minutu poslat svůj životopis. Z počátku tam obavy byly, ale touha pracovat a zkusit tuto pozici byla větší. Mezi mé další koníčky patří řízení automobilu. Vlastně když to shrnu tak dělám  práci , která mě nejen baví, ale je i mým koníčkem.
Vím, že jít tímto směrem bylo správné rozhodnutí a moje práce má smysl - pomáhám tam, kde je moje pomoc potřeba.

Smysl této krásné práce vidím v každodenní pomoci, porozumění a rozptýlení v nelehké životní situaci našich klientů. A o to víc, že mohou zůstat ve svém domácím prostředí, kde se cítí bezpečně a obklopeni svými nejbližšími.

Tuto práci dělám, protože mě baví pomáhat a vím, že to má smysl.
Domů jezdím s pocitem, že jsem někoho podpořila, pomohla mu a usnadnila mu život. K této práci jsem se dostala náhodou. Pomáhala jsem jednomu muži po operaci a během péče o něj mi došlo, že právě toto by mě bavilo a v životě naplňovalo.

V naší společnosti mám na starosti administrativu. Tato práce mě naplňuje, jsem ráda, když vše plyne tak, jak má. Neocenitelnou hodnotou je pro mě náš kolektiv, ve kterém panuje vzájemná podpora a spolupráce.‍

Tato práce mě baví, protože je smysluplná. Líbí se mi být součástí tohoto úžasného kolektivu.

Rád komunikuji s lidmi a líbí se mi, že díky této práci mám možnost pomoci lidem, kteří pomoc potřebují.